Dostala se mi do rukou celkem útlá knížečka,
sbírka povídek od zakladatele moderní čínské literatury Lu Süna s názvem Vřava.
Konkrétně jsou to zažloutlé listy voňavého vydání Lidové Knihovny z roku 1937,
opatřeného předmluvou samotného autora směrem k československým překladatelům.
Celkem osmici povídek vévodí úvodní a hned také nejdelší Pravdivý příběh Ah Q,
kde se na ústřední lince osudu svérázné postavičky, klopýtající mezi omezeností,
falešnými nadějemi, sobectvím a agresivitou, ilustruje cosi jako čínský národní charakter.
Tragický konec hlavního hrdiny nic nemění na tom, že Ah Q se dodnes počítá
mezi jednu z nejznámějších figur čínské literatury.
Zajímavým počinem je též Z deníku blázna.
V jedné rovině Lu Sün na nevelké ploše velmi sugestivně vykresluje způsob myšlení paranoika,
v jiné rovině lze snad zahlédnout trpkou ironii a kritiku čínské zkostnatělé společnosti.
Netradiční je kontrast dvou de facto odlišných jazyků použitých v originálu,
což překlad samozřejmě neodráží dokonale.
Prožitek čtenáře zintenzivňuje zvolená subjektivní forma.
Úryvek:
Všichni chtějí jíst lidi a zase se bojí, že budou snědeni od jiných,
a proto se vzájemně podezírají a hrají komedii…
Kdyby se zbavili této myšlenky, jak pohodlně a s klidným srdcem
by mohli pracovat, procházet se, jíst a spát.
V poslední řadě bych ještě zmínil závěrečnou povídku Moje vesnice,
kde se hlavní hrdina vrací po letech do rodné vsi, aby se rozloučil s rodným domem,
potkává přítele z dětství, kterému se nevede nejlépe,
a na cestě do nového domova doufá v lepší osud pro své děti.
Vřava je zhmotněním Lu Sünova přání,
aby jeho literatura „působila směrem ke spirituální transformaci“ čínského lidu.
Navzdory tomu, že nebyl členem komunistické strany,
byl později kanonizován jako intelektuální předek Revoluce
a jeho dílo i tvář využity k propagandě.
Opět jeden zneužitý talent…?