Dnes opět jedno čtenářské doporučení do končícího léta.
Volání jeřábů je útlou antologií čínské poezie 2. a 3. století našeho letopočtu.
Jedná se o jeden z nemnoha překladů (přel. Zdeňka Heřmanová) z tohoto období.
Knížka téměř kapesního formátu čítá sotva něco přes 60 stránek, ale přesto dokáže
čtenáře okouzlit, vtáhnout do děje a třeba i přimět k nějakému rozjímání.
Pojďme nahlédnout do období, kdy verše tohoto výboru vznikaly…
Říší Chan vrcholí čínský starověk, později bude toto období nazýváno Zlatou érou.
Definitivně se prosazuje konfuciánství, jsou zavedeny úřednické zkoušky, vzniká slovník znaků, je vynalezen papír.
Literatura i konkrétně poezie nejen díky vynálezům své doby prožívají značný rozkvět.
Ovšem na přelomu 2. a 3. století se věci začínají komplikovat.
Povstání Žlutých turbanů v roce 184 otřese celou Čínou.
Na jeho potlačení se podílí i pravověrnými konfuciánci nenáviděný Cchao Cchao,
který je nejen krutým vojevůdcem a bezskrupulózním politikem, ale taktéž básníkem.
Něco z jeho veršů se vedle válečnických spisů zachovalo dodnes,
část z nich je zařazena právě i do Volání jeřábů.
Když v roce 220 n.l. Cchao Cchao umírá, jeho syn Cchao Pchej
ihned sesazuje císaře Sien-ti, který již beztak vládne jen formálně,
čímž definitivně zpečeťuje osud dynastie Chan, která nemá mužského potomka.
Nato se prohlašuje vládcem severní říše Wej.
Druhý syn Cchao Č‘ je pro jistotu držen ve vzdáleném vyhnanství, aby se náhodou nepokusil převzít trůn.
Inu, intriky jsou nedílnou součástí boje o moc v každé době, a to i v nejužším rodinném kruhu.
Pro tuto chvíli je podstatné, že jak Cchao Pchej, tak Cchao Č‘ mají rovněž básnické střevo.
Období radovánek a spokojeného života mladíků v dvorském prostředí
střídá v dospělosti rozporuplný úděl generála, resp. zajatce (a také poraženého soka v lásce),
což se odráží i v jejich díle, do něhož můžeme ve Volání jeřábů nahlédnout.
Toho roku tedy začíná období Tří království (nebo Tří říší), které trvá po 60. let.
Státy Wej, Šu a Wu se střídavě napadají, lidé umírají po miliónech
a krvavé sjednocení v roce 280 je pak jen předstupněm vpádu „barbarských kmenů“.
Chaosu třetího století přihlíží také Žuan-Ťi,
první ze „Sedmi mudrců z bambusového háje“.
Mnohými označován za bezuzdného opilce přesto píše
eseje a verše, které mu později vynesou věčnou slávu.
Volání jeřábů nabízí ochutnávku z jeho díla, stejně jako ze slov Ťi Kchanga,
který se do této sedmy statečných učenců-umělců také počítá.
Kromě rodiny Cchao, mistrů, kteří se těšili jejich přízni, a již zmíněných
životních filozofů a intelektuálů, je do antologie zařazen např. i básník Lu Ťi,
který již je svědkem konce severní říše Wej v roce 280 n.l.
Pojmenování Volání jeřábů odkazuje i na jeho posledními slova, která údajně
vyřkl předtím, než byl spolu se svými bratry a syny zavražděn
na základě falešného obvinění z velezrady:
„Uslyším ještě křik jeřábů nad rodným Pavilonem květin?“
Knížečku uzavírají verše Cchaj Jen přebásněné Miladou Bláhovou.
Ovdovělá Cchaj Jen je unesena a pod nátlakem se stává manželkou barbarského náčelníka.
Z krutého údělu ji naštěstí za dlouhých dvanáct let vykupuje výše zmíněný Cchao Cchao
a Cchaj Jen se tak může vrátit zpět. Bohužel své děti musí zanechat na dalekém severu.
Zážitky z nedobrovolného pobytu a stesk po dětech posléze vylíčí v Básni o hoři a zoufalství.
Touha po návratu domů trýzní v této kruté době srdce mnohých, včetně slavných generálů.
Volání jeřábů dle mého názoru místy velmi dobře poodkrývá city v srdcích a hnutí v myslích své doby,
čímž plní jednu z nejdůležitějších funkcí poezie. Takže díky za ně!